Ztrhaný George se vracel z práce domů. V autě se mu zavírali víčka a byl naštvaný na celý svět. Ruce mu padaly z volantu a při parkování si ani nevšiml, že sousedovi ohnul nárazník u auta.
Chtěl být sám. Lehnout si a čekat, až ten splín přejde. Míval totiž pravidelné návaly endorfínů, kdy ho na pár vteřin obalilo štěstí. Kdy si uvědomil, jak je na světě krásně a chtěl to vykřičet až do nebe... Ale tahle vlna nepřicházela. Nepamatoval si dobu, kdy by otráveněji otevíral dveře jak teď. Na vteřinu si opřel hlavu a zoufale si oddechl.
Odemkl a šoupavě vstoupil do svého bytu. Odhodil klíče a měl v plánu se rozvalit v křesle. Ale jen co se po něm ohlédl, spatřil v něm dlouhovlasého muže s bílými šaty a bosíma nohama.
"Ježiši kdo jste?! A co děláte v mém bytě?"
"Bingo!" řekl muž klidně sedící v křesle.
"Co prosím?"
"No uhodl ste. Ježíš ne? To jsou otázky," řekl udiveně mezitím co jednou rukou ukazoval na své šaty a druhou si tahal za vousy.
George si promnul oči, sáhl po židličce u botníku a sedl si naproti němu. Nedostal ze sebe žádnou otázku. Bylo mu všechno jedno. Jen čekal, co Ježíš poví dál.
"Ani mi nic nenabídneš?" řekl Ježíš klidně a pohodil hlavou směrem ke kuchyni.
"Alko, nealko?" optal se George dělajíc si z celé té absurdní situace srandu. "Nějaké kafe bych poprosil. Tam u nás dělají strašnou šlichtu a já jsem utahanej. Čeká mě ještě dlouhá cesta."
George se zvednul a pustil se do kávy. Mezitím dos ebe hodil dva panáky a schválně se neohlížel. Byl přesvědčen, že když se uhlídne, už tam nebude. Ale popravdě.. přál si, aby to byla pravda. Ježíš se vám přeci neobjeví ve vašem bytě každý den. Dodělal kávu v domění, že už tam nikdo není a že si jí vypije sám. Otočil se a přikládal si hrníček ke rtům.
"To jako zkoušíš, jestli je dostatečně horká?" zeptal se Ježíš mírně rozhořčeně. Byl stále tam. George nemohl posoudit jestli se mu víc ulevilo, nebo byl více překvapen.
"Ne já jen... pardon. Prosím." Podal mu kávu a sedl si opět naproti. Trochu mu lezlo na nervy jeho hlasité srkání. Z pozice kde George seděl bylo Ježíšovi vidět mezi mírně roztažené nohy. Znervózňovalo ho to. Nevěděl, proč tak sakra sedí. Asi si z něj dělal srandu. Každopádně se George nekoukal. Jak ze slušnosti, tak ze znechucení.
"No tak, co je nového?" zeptal se Ježíš s nevinně veselým výrazem. Nesmál se, ale z jeho očí vyzařoval klid a spokojenost. "Nic," řekl George mezitím co sledoval, jak si Ježíš drbal lítko palcem u nohy. Drbal se, rozhlížel se po bytě a jeho pohled se zastavil u Georgové sbírky kaktusů.
"Vždy je něco nového," řekl aniž by pohlédl zpět na George. Po chvíli zvážněl.
"Já vím co se stalo. Smrt tvé sestry, jsi finančně nadně, protože tě obrala žena, se synem si se rozloučil ve zlém, když odcházel a tvá nová manželka nemůže otěhotnět. Zasloužíš si nápravu. Nevzdávej to."
George jen nechápavě hleděl.
"Člověk se totiž občas dostane do opravdu krizové situace. Jako teď ty. Tvůj život ti nastavil takové překážky, že k jejich překonání ti pomůže už jen pomoc svatých. No! A proto jsem tady."
"Pardon ale já vůbec nevím, o čem to mluvíte." Ježíš nechápavě pohlédl.
"Michael Ellenwood?" zeptal se zaskočeně.
"Ne. George, George Baker."
"No to mi neříkej, že jsem si zase spletl adresu!"
"Noo jááá..." soukal ze sebe překvapeně George.
"To už je tenhle týden potřetí!"
George jen hleděl se zádama jak pravítko v duchu se dožadujíc vysvětlení celé situace. "Prosimtě a můžeš mi říct, proč se tváříš tak utrápeně?" zeptal se Ježíš, mezitím, co prostudovával mapu. "No já.. To nic. To nic není," odpověděl George zahambeně. Došlo mu, že jeho mizerný den není nic oproti životu jistého Michaela Ellenwooda.
"Myslel jsem si to," dodal Ježíš s úsměvem. už se trochu uklidnil.
"Tak teď alespoň víš, jak poznáš, když na tom budeš opravdu špatně. Snaž se, ať se tady nemusím ukázat. Nejlépe nikdy," dodal. Zvedl se z křesla a namířil si to ke dveřím. George stále seděl a sledoval jeho nešikovnou chůzi po rozdělané podlaze. Až když se Ježíš otočil zády, george si všiml, že se jeho šaty zachytily o jeho spodní prádlo.
"Eh... pardon. Já jen že.."
"Ano?" otočil se Ježíš. George si ukázal na záda a když se Ježíš ohléhl, pochopil, co George myslel.
"Aha díky. Dělej, že si nic neviděl," šibalsky mrknul na George jedním okem a opatrně za sebou zavřel dveře...
