Pan Palouček každé boží ráno sedával na malé vlastnoručně před lety sestrojené lavičce před domem. Dnes už to je starý pán s pestrou minulostí, mnoha zásluhami a cennými zkušenostmi po několika režimech, co si prožil. Vydržel tak sedávad celé hodiny a když nebyl nijak rušen, tak od rána až do setmění. Problém byl ale v tom, že v posledních dnech rušen byl.
Byl rád, když se měl na co dívat. Když mu čas od času někdo dělal společnost, když zaslechl z oken všelijaké rodinné hádky a nebo když kolem prošla mladá děvčata, po kterých chlípně pokukoval se slinou na bradě a v hlavě se mu promítaly ty nejzvrhlejší nekřesťanské představy, které mu probouzely obsah kalhot. Měl radost z toho, že je stále ve formě.
No ale kým že to byl v těch posledních dnech rušen? Naproti přes silnici přímo ve výhledu na paní Zvrhlou, co každou středu věšela prádlo ve spodku plavek a průledném tričku bez podprsenky, sedávala partička puberťáků, co ze sebe s cigaretou v puse dělala "dospělé" ale nevědomky spíše ještě vetší pubeťáky, než byli.
"Co dědo, jak to de?" přiblble se hihňal vedoucí party. Z těhle otázek panu Paloučkovi bublala krev v žilách. Zvlášť ve středu, když přes ně neviděl.
"Aby ti tu hubu doma zašili!" odpověděl naštvaně ale přestou zoufale. "Ale ale dědo, tak si to poďte vyřídit sem, když máte nějaký problém," utrousil posměšně se šišlavým přízvukem pro malé děti další člen party. A ne nádodou. Dobře věděl, že pan Palouček velmi těžce chodí a jen tak by se nedokázal zvednout a nakráčet na druhou stranu ulice. Dost ubohá poznámka. Ale lidi z party to ještě víc naladilo být drzejší.
"Slisoval bych jim ty směšný malý kola (BMX) a ty jejich skejtbórdy," říkal si pokaždé mrzutě a dával důraz na ty skejtbóórdy. "Co vás to jen doma učí?" řekl potichu ale bylo mu jedno, zda to parta uslyší. Dokonce to i chtěl. I když si byl vědom, co bude následovat. "Kašlu na to, co mě učí doma. Já se učím tady," řekl kluk sedící na BMXku a ukazováčkem poklepával na řídítka, aby všichni věděli, co myslí. Jak vystřižené z knihy o zkažené a drzé mládeži.
Děda na to zavřel oči, rezignovaně pokyvoval hlavou a snažil se uklidnit. "Tak co, zajezdíte si s náma?" zeptal se kluk a celá banda se sborově rozesmála. "Tak a dost," řekl si děda. Sáhl do kapsy a vytáhl petardu, kterou následně zapálil a hodil jí do mladého hloučku. Ta dopadla do kapuce pokuřujícího chlapce, ale ten už jí nestihl vyndat.
Vybouchla a jeho kousek ucha, co se k petardě přiblížilo na milimetr, když se kluk ohlížel, se hrůzostrašně rozprsknul a vybudil paniku. Pozornost se přesunula na ktvácejícího chlapce. Mezitím pan Palouček vyndal další dvě a ty dopadly na ležícího kluka, ke kterému byla sehnutá celá parta. Po výbuchu se hlavy v hloučku prudce rozlétly a všichni omámení se snažili malátně postavit na nohy.
"Tohle ti tu hubu zavře!" zařval a hodil ostrý placatý kámen na kluka, co seděl na BMX. Kámen mu zasáhl ústa přesně jak to bylo myšleno. Kluk v šoku z bolesti udiveně hleděl na svůj odtřený plandající spodní ret, dva vyražené zuby a louži krve, co byla pod ním. "Nesnažte se zdrhnout, čuráci!" vyndal na závěr svou starou služební pistoli a z pohodlného sedu a brilantní přesností všechny do jednoho bez šance uzemnil. Pan Palouček se pomalu zvednul a rozhlédl se po chodníku naproti oroseném krví a pokrytém mrtvými těly teenagerů. Hluboké ticho, vybytý vztek a konečně spokojenost.
"Tak co, dete si teda zajezdit?!" křičel kluk naproti na BMX.
"Co prosím?" řekl zmateně pan Palouček.
"Ty vole von snad usnul!" rozesmála se celá parta. "Viděli ste ho, když měl posledních pět vteřin zavřené oči? Vypadalo to, jak kdyby se udělal!" Celá parta se svíjela v křečích smíchu a sedící pan Palouček jen zklamaně přihlížel.
