Prázdniny, miluju své problémy...

Když pominu pochybný zdravotní stav, tropická vedra nedovolující sportovat venku, mé chabé nervy balancující na vratkém základu, nepochopitelně svévolně přeskakující řádky když píši (technický nedostatek), strach z postupného zapomínání mého druhého mateřského jazyka (maďarština, ano... a ten první není čeština jen tak mimochodem), ničím nenaplněné dny,  lenost, o které jsem myslela, že se mě nikdy nebude týkat, opětovné nelidské probuzení na na bezcitné třískání oken ve spící místnosti (tam jsem spala já!!!) a bratrancovo neohleduplně drahé plýtvání elektřiny stále zapnutou televizí v přitom už dávno prázdném pokoji, tak se mám celkem fajn.
Co mě tak z tohohle seznamu, který mimochodem není zdaleka celý, tak tíží nejvíce? Samozřejmě zdravotní stav. Každý den něco. Potencionální smrtící objevy na mém těle. Je jich tolik! Ale ani jeden z nich nepodceňuji.  Ha-ha-ha... Víte co to bylo? Lámavý smích. Vyslovuje se přesně tak, jak se píše. Lámavý smích s posměšným kontextem (když čtete mezi řádky), který se line z úst mé máti pokaždé, co jí nějaký ten smrtící objev ukážu. No tak mám o sebe větší strach než je zdrávo! Lepší než kdyby to bylo naopak.
 Co potom mě ještě tíží? Ani bych neřekla, že tíží. Spíš vytáčí. Plýtvání elektřinou. Co je to za zvyk odejít z pokoje se zapnutou televizí, otevřeným DVD přehrávačem a svítící lampou? Toho zvyku obvykle děti zbavují rodiče. Tak proč od něj můj bratranec není zbaven? Divím se... Opravdu hrozně moc. Je to první věc, kterou mi otec vyčítá, když vejde do pokoje. "Proč se tu tak svítí?! Víš, že to něco stojí?"
 Ale taky se divím tomu, proč jsem na to alergičtější víc, než bratrancovi rodiče. Já to přece neplatím. Vždy ho ale o tom poučuji. Když už nikdo jiný tak já. Jeho starší sestřenice. Ideální člověk na to, aby poučoval o šetření peněz..
 Je to jedna z mých vlastností. Nebo spíše povahový rys. Mluvit lidem do jejich věcí. Opravovat je. Dělat to za ně. Ale cítím se při tom špatně, nebojte. Teda, vím, že se přitom mám cítit špatně.
 Neměla jsem v plánu se dostat až k mé povaze. Dnes ne. Začala jsem jen svými problémy.
 Když na ně tak koukám, tak se mi líbí. Plýtvání elektřinou, špatné probuzení, zlé počasí, lenost atd... Co to je za problémy? Vždyť to je nádhera! Nejkrásnější problémy co můžou být. Kdybych mohla, tak je obejmu a pozvu na pivo. Miluju je.