rok 1991..
Měla jsem za sebou plnohodnotný a maximálně zábavný večer. Říkala jsem si, že tím, co se stalo, se budu moci chlubit po celý školní rok až do maturity. Nemohla jsem ten okamžik, kdy mě Petr Machala při závěrečných akordech Bohemian Rhapsody letmo a tak cituplně políbil na rty, dostat z hlavy. Už, co jsem přijela domů, jsem se bála, že nastane ten pocit,.. přesně ten pocit, který nastal.
Okamžik byl tak nečekaný a krásný, že mi začalo vrtat hlavou, jestli se to vůbec stalo. Ale já z hlouby duše věděla, že ano. Že tohle jen tak nějaká iluze být nemohla. Srdce mi hořelo až moc silně a intenzivně, aby to nebyla pravda.
A to, že jsem nějakým způsobem automaticky začala nalévat grepový džus do hrnku na čaj, místo vody z kohoutku do obyčejné skleničky, mě utvrdilo úplně. Jak typické. Ztrácela jsem svojí koncentraci a myslela tak intenzivně, že mé ruce zůstaly bez dozoru a hned toho využily.
Bohužel mé uhrančené vzpomínání na ten večer bylo tak silné, že pro mě bylo téměř nemožné usnout. Jako nejlepší uspávací způsob na mě platilo čtení. Ale na to člověk potřebuje vynaložit dostatečnou pozornost, aby mu slova a věty neproplouvaly otevřenou myslí ven a aby si po přečtení jedné stránky neuvědomil, že vlastně vůbec neví, co četl.
Věděla jsem, že té pozornosti nejsem schopná. Takovéhle čtení naprázdno, kdy vnímám slova ale v hlavě si přehrávám úplně jiný příběh, se mi stává dost často. Je to jen znamení toho, že na čtení není vhodná doba.
Sedla jsem si tedy do křesla, a jak jsem tak spokojeně přemýšlela, vzpoměla jsem si, při jaké písni se to stalo. A tak jsem neváhala, a vyhrabala desku Queenů s tím, že si poslechnu jen tu píseň. Ale spadla jsem do toho natolik, že se z toho vyklubala celá noc posloucháním té desky pořád a pořád dokola. Představovala jsem si Freddieho Mercuryho v roli Petra Machali a blahem jsem se rozplývala. Miluji tu kapelu, ty členy...
Postupem času jsem si uvědomila, že ztrácím vědomí a klesám do fáze hlubokého spánku. V té chvíli jsem sebou naposledy pohla abych vypla magneťák a mohla se věnovat spánku naplno.
Na druhý den ráno jsem se probudila s maličkou kocovinou. Ale nějak extra jsem to nevnímala. Zapla jsem si rádio a šla připravit snídani.
Ze včerejší noci jsem měla trochu zvláštní pocit. Ale možná to bylo jen tím, že hudba Queenů je celkově taková zvláštní, svá, originální a krásná.
Tomu pocitu jsem nevěnovala moc pozornosti až do té doby, kdy jsem ztuhla hrůzou, mé tělo přejela vlna mrazu a já se nemohla a nechtěla nijak hnout. Přesně po tom večeru, kdy mě Petr políbil při písni Bohemian Rhapsody, přesně po té noci, kdy jsem celou dobu byla ponořená do jemné ale výbušné hudby Queen a přesně po tom ránu, kdy jsem na ty melodie se zvláštním pocitem vzpomínala, v rádiu zazněla slova: "A začneme smutnou zprávou. Včera v noci nás opustil velkolepý umělec a zpěvák skupiny Queen, Freddie Mercury."
Žádné komentáře:
Okomentovat