Měli jsem se sejít já, rodiče, jejich známí a náš strejda v jakémsy podivném hotelu v horách. Nebyl podivný svým vzhledem, vybavením nebo personálem. Ale hosty. Hned co jsem všla do vchodových dveří, mé reflexy prošly zkouškou rychlosti, kdy se musely vyhnout letícímu ovoci přes celou recepci. Za vše mohlo klučičí opilé fotbalové družstvo, které, i když lámavou artikulací, se řádně omluvilo. Následně na to když jsme si domlouvali pokoj jsem cítila mírné šimrání na bocích. "Nebojte mladá dámo, ten žlutý kanárek, co vám osahává pásek u kalhot je naše bábi. Za celý její život jsme neměli šanci pochopit, proč tohle lidem dělá, ale zvyknete si," řekl zřejmě její manžel.
Řekla jsem si, že po tak zajímavém úvodu by nebylo špatné prozkoumat hotel. První co upoutalo mojí pozornost byla šipka dolů a na ní ručně psaný nápis sauna a výřivka. Vypadalo to, jak kdybych to psala levou.................nohou.
Po tom, co jsem se (omylem) seznámila s celým personálem hotelu tak, že sem stále nemohla najít ty správné dveře, a personál byl překvapivě až podivně moc přívětivý, jsem našla konečně TY dveře. Řekněme, že to vevnitř zdaleka nebylo tak složité, jak venku, ale jelikož jsem nemohla najít vypínač, a místnost se saunou hledala poslepu, podmínky byly srovnatelné.
Nahmatala jsem malinkou kliku. A v domění, že je to jen kumbál jsem jen letmo otevřela. Ale hned mě ozářilo světlo a do obličeje vlepila pořádnou facku silná a horká pára. S přihmouřenýma očima a roztaženýma rukama jsem nahmatala, že místnost je úzká a vede dál a dál. Když k tomu připočtu, že jsem se jako obranný reflex na neznámou situaci i malinko ohla v kolenou, člověku to hned připomene retardovaného slepce, co si nasral do kalhot. Nebo malého bíleho vězně, kterému už nespočetněkrát spadlo mýdlo ve sprše plné "řádně namydlených" černochů.
Postupně jsem přes ten šum začala vnímat i zvuky. Nejprve jsem si myslela, že to byly jakésy výpary z okolních přístrojů, o jejchž existenci mi život doposud neposkytl moc informací. Ale jak jsem tak pokračovala dál, a mé oči začaly zaostřovat, před sebou se mi rýsovala sténající postava opravdu obézní ženy naložené v malé výřivé vaně.
První dojem byl velmi zvláštní. Natolik zvláštní, že jsem neměla v plánu se o tom nikomu z chvilkového traumatu a šoku zmínit. Ale ve zlomku vteřiny, když si mé oči zvykly na okolní podmínky úplně, jsem spatřila, že to nebyla jedna velká obézní žena, ale drobná dáma svým tělem zakrývající a svým hekotem přehlušující pod sebou ležícího muže, který si to očividně užíval. Vše proběhlo velmi rychle, a já nebyla až tak nenápadná, aby si nestačili všimnout toho, že nad nimi stojí jakésy individum s křečovitě roztaženýma rukama a v podezřelém polosedu. "Máme společnost. Ale oblečenou společnost. To se mi nelíbí," pronesl muž, div se nezardousil bublinkama, jelikož jeho partnerka zvýšila intenzitu výření. "To je v pořádku nenechte se rušit," řekla jsem zakřiknutě a namířila si to do bezpečí.
Žádné komentáře:
Okomentovat