S tou chladnou tváří a úšklebkem klidným,
tak nelidsky listuje, prohlíží jména.
V takových chvílích si pokaždé myslím,
že miluje mne, jen já jsem ta jedna.
Tak líbezně se porozhlédne,
hledá někde oční kontakt.
Jen blázen se na tohle chytne.
Je až moc milá, jen předstírá takt.
Chce vědět datum, hraje si s čísly.
Prstem si jezdí, počítá jména.
Že nás to baví, tak to si myslí.
Živí se strachem, a mým zejména.
Však vždycky jméno padnout musí.
Konec těch muk je pouhá vidina.
Náhle tu ruka, tak hrdě se hlásí.
Ten dobrovolník je pro dnešek hrdina.
Žádné komentáře:
Okomentovat