Psaní je jedna z věcí, které mi pomáhají mít aspon nějakou představu o své budoucnosti. O svém povolání a o tom, na co není zbytečné se v životě zaměřit. Ted to samozřejmě ještě nevím, ale risknu to. Jelikož tedy psaní věnuji značnou část mé pozornosti, připadal mi jako dobrý krok si založit svůj blog, svoje stránky, svůj prostor kde se můžu vyjádřit a přečte si to třeba někdo jiný než jen děda a pár nezaujatých členů mé rodiny. To, jestli to byl doopravdy dobrý krok samozřejmě nemůžu vědět. Ale myslím, že to též risknu...
No dobře psaní psaní... Je dobré stát na více nohou a další z mých zálib a vyhlídek je hudba. Kytara. Jinak řečeno láska na první pohled. Na první přejetí prstama po rozladěných strunách. Skládám, hraju a nebo si jen tak brnkám. Pro radost. Je to má odměna po každém dni, když si můžu sednout na zem, a hrát. A to teprv když nehraju sama ale s lidma. S kapelou. Mám jisté seskupení. Myslím, že se tomu i celkem s klidem dá říkat kapela. To je teprv slast. Každý soustředěný na svůj nástroj, aby ladil s ostatníma. S harmonickým zvukem kytar, s hrudírezonující basou přidávajíc šmrnc, se spolehlivým rytmem bubnů, nutící vás zatínat pěsti a na závěr se spěvem, dodávajíc celému souznění příběh. Upřeně na sebe hledíte ale zároven nečekané a krásné změny melodií vás nutí zavírat oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat