Spousty nepříjemností mezi pubetákem a dospělím (přesněji asi důchodcem) vznikají v MHD. V metru, tramvaji, autobuse. Jednoduše všude, kde jsou místa na sezení vyvolávající konflikty. Už od malička nás rodiče učí pouštět starší lidi s artritidou a špatnýmy klouby si sednout. Zdá se to jednoduché. Jak prosté. Tak proč kvůli tomu vznikají hádky? Většinou se opakuje stále ten samý scénář. Tak třeba v metru. Mrzutá babička nebo děda si už při čekání na metro v duchu přehrávají boj s pubertákem o místo na sezení. Jsou naštvaní, natěšení, nahecovaní. To samozřejmě vede k okamžitému výbuchu při neúmyslném přehlednutí, že nastoupil jakýsy důchodce. "Mladá pani, to se vám to sedí co? Co kdybyste byla tak hodná, zvedla se a pustila mě sednout?" V tu chvíli se jen tak tak držím, abych paní ukřivděné neuštědřila dávku sarkasmu a neomluvila se za to, že hold nevidím skrz lidi a nebo dokonce za sebe. 
Konflikt, který vznikne je čistě ze slovních důvodů. Naše přirozená odrzlost a citlivé rozdráždění nás vybudí opětovat ránu. Za všechno můžou první slova důchodkyně. Ne to, že za každou cenu chceme zůstat sedět. Nikoli nejde o místo. To je nám ukradené. Ať si stará pani sedne. Ať si odpočine. Byla by jistě puštěna, kdybychom si jí všimli. U mě to funguje stále. Je ale takový problém na sebe upozornit mile, v klidu a mírumilovně? Nedokážu si představit jediného teenagera, který by přes takovéhle požádání zůstal sedět!
Konflikt, který vznikne je čistě ze slovních důvodů. Naše přirozená odrzlost a citlivé rozdráždění nás vybudí opětovat ránu. Za všechno můžou první slova důchodkyně. Ne to, že za každou cenu chceme zůstat sedět. Nikoli nejde o místo. To je nám ukradené. Ať si stará pani sedne. Ať si odpočine. Byla by jistě puštěna, kdybychom si jí všimli. U mě to funguje stále. Je ale takový problém na sebe upozornit mile, v klidu a mírumilovně? Nedokážu si představit jediného teenagera, který by přes takovéhle požádání zůstal sedět!Nojo.. promiňte, že nás trochu hájím. Spratky jedny..
Žádné komentáře:
Okomentovat