Každý z nás byl určitě někdy obětí zasedlého učitele. Ale hlavně nikdo z nás nevěděl nebo neví proč. Ano, tak to bývá. Je hezké věřit v lásce na chemii. Chemie si mezi dvěma lidmi nevybírá. Neříkám, že zasahuje přímo NÁHODNĚ, ale nečekaně určitě. O chemii v lásce tedy už víme, a zvykli jsme si na ní. Ale co taková chemime mezi žákem a učitelem? Takový trochu jiný druh chemie, kvůli které jsme vyvolaní, když nechcem, a nevyvolaní, když zrovna potřebujeme. Já to znám, znám to moc dobře. Znám tu učitelskou netaktnost, neprofesionálnost a drzost tak veřejně projevovat jeho nepřízeň vůči jednotlivci. Po čase se ale toho utrpení dá zbavit. Víte, člověk si myslí že... Ten, kdo je ve sborovně chválen, je přáteli pomlouván. A samozřejmě naopak. Je pravda, že se setkání s takovýmale případy člověka neudiví, ale je to trochu extrém. Přece jenom nejsme ve filmu. Ale tvrzení, že učitelova přízeň může mít stejný vliv na známku, jako ročníková práce je bohužel pravda...
Když už teda tvrdíte, že máte špátné známky kvůli:
Usedlé, staromodní a nudné češtinářce/češtináři: Nespěchejte. Ze dne na den to nepůjde. Sami si ale také přiznejte, že kvůli její/jeho nepřízni, vám ujíždějí nervy víc než obvykle. Ano, je to chemie, ale to, že upozorňujete na svojí nespokojenost kvůli jejímu/jeho chování vůči vám, vám určitě nepomůže. Ba naopak. Chce to pevné nervy a odložit hrdost. Zatnout zuby a vstřebávat. Jako první krok je dobré se zkusit první dvě tři hodiny se snažit. Není třeba být hned andílek, ale projevit snahu. Schytat pár dobrých známek a projevit zájem. Zájem o to se zlepšovat. To na učitele zabírá. Rozhodně nedělat ksichty. Mimika a řeč těka dělají hodně. Není třeba se usmívat. Prostě jen odpovídat slušně. Nezaujatě a slušně. Nemluvit, když není třeba. Nechodit za učitelem když není třeba. Bavit se sním, jen když se ptá. Slušně. Neutrálně.
Žádné komentáře:
Okomentovat